Název

West Carpathian Challenge a Bohemia Divide 2021

Popis

Nemůžu spát. Jakmile se chci v posteli jen trošku položit, následuje šílený záchvat kašle. Covid doběhne asi každého z nás. Už se těším, až bude za mnou. Má i svojí pozitivní stránku. Donutil mě se na chvíli zastavit, a tak tu v mezičase probírám fotky z loňského roku a hrabu se ve vzpomínkách.
Možná se to nezdá, ale zase tak málo se toho v loňském roce nestalo. Některé závody jsem již za sebe odpískala, asi proto si ty jiné, o to více užívám. Něco málo hodin na kole jako příprava, navíc nezbyl pro milion jiných aktivit čas. Jenže není také důvod proč. Vrcholový sportovec ze mě už nikdy nebude, tak si z toho všeho chci urvat jen to hezké. Je to divné, ale na konci pelotonu se bavím dobře a musím říct, že se tam také závodí jako o život. Přes všechen ten boj, zde vznikají krásná přátelství. A já za ně moc děkuji. Vždycky mi vzpomínky na ně vykouzlí úsměv na tváři.
Přes všechny peripetie jsme se s Michalem dostali na Slovensko na West Carpathian Challenge – závod bez podpory, který vede částí Karpat z kempu Račkova dolina u obce Pribylina do Lozorna u Bratislavy (550 km / převýšení cca 14.500 m), pořádané skvělou dvojkou Matějem Ženišom a jeho ženou Mirkou.
Pro mě dobrá škola ve všech směrech. Manžela jsem nezabila. Ať je rád! Dodnes nevím, co nás to napadlo jet společně. Takový společný extrémní výlet je dobrá terapie pro páry, obzvlášť, když se manžel na cépéčku rozhodne spát ve stanu v průtrži mračen a v noci vás budí, že na něj prší a naše věci plavou neznámo kam! Já snad chtěla spát ve stanu???
Již před odjezdem z Čech hlásili špatné počasí a to nás vlastně provázelo i startem. Naštěstí díky Karlovi K., který také startoval, jsme měli předstartovní noc v suchu a teple (v hotelu). Deštivé počasí udělalo z cest lepkavé bahýnko. Já, která nenávidí jízdu blátem, jsem si ho užila dosyta na několik století dopředu. Stejně tak kyselého obličeje Michala, soptícího, proč mi to tak dlouho trvá. Zato do každého kopce mi pro změnu nechyběl pohled na jeho zadek mizející v dáli, který mi zvedal tlak a hlasivky k nebeským výšinám. Urvala jsem navigaci, ztratila hodinky, zůstala závislá na manželovi. Jedním slovem hrůza!
Přesto je mi moc líto, že mi má práce nedovolí jet letos znovu! Znovu vidět ty kouzelné hory, znovu se dívat do údolí, na jezera, louky, lesy, znovu se dostat do kraje čachtické paní, znovu jet ty krásné úseky okolo řek, dívat se na skály, obdivovat po staletí zachovalá hradní sídla, i kouzelná vesnická stavení, znovu vidět lišku doprovázející cyklisty k cíli. A také asi to, co mě dostalo nejvíc. Tamní obyvatele. Třeba člověk, který nás ani neznal a přesto nás nechal spát u něj ve stodole a ještě nás pohostil. Úžasné přivítání na CP i kluk, který obětoval svůj volný večer, aby Michalovi opravil brzdy. Všechna ta místa stojí za to vidět, všechny zážitky a lidi, a nebylo jich zrovna málo, mi zůstanou jako krásná vzpomínka v srdci. Nádhera míst a okamžiků se nedá přenést na papír. Kdo nezkusí, nepochopí.
Nechtělo se mi vracet.
Když jsme se dostali zpět do Čech, hlásala jsem, že už nikdy. Jenže já mám asi toulavé boty. Šrámy se zahojily a v duši mi začal hlodat červíček. Navíc jsem měla ještě nějakou dovolenou. Odskočili jsme si na víkend do Benátek, abych alespoň trochu ochutnala vůni Itálie a pak ve spěchu zamířila do Vyššího Brodu.
V sobotu byl start, já v pátek neměla ani baterky do navigace. V noci jsem ručně přišívala urvanou přezku z podsedlové brašny. Na start jsem jela na poslední chvíli autem, a co čert nechtěl, první hysterák jsem zažila už v Českých Budějkách, když jsem blbě odbočila a nevěděla kudy kam, protože mapy.cz se mnou odmítly bavit a čas do startu se krátil. Další průšvih byl, že jsem si zapomněla dát do peněženky prachy! V duchu mi běžela myšlenka, jestli se na všechno raději nevykašlat. Hluboký nádech a výdech! O nic nejde! Klid!
Biková klasika Bohemia Divide 2021 z nejjižnějšího místa do nejsevernějšího bodu v ČR se vydařila. Měli jsme v celku hezké počasí. Užívala jsem si cestu. Jako první vyplivla duši před Bělčicemi přehazka. Vyřízená jsem dojela klukům do dílny ve Věšíně. Věděla jsem, že mě ve štychu nenechají. Byla jsem rozhodnutá jet i za cenu výměny kola, i kdybych si třeba měla vzít u rodičů starou ukrajinu. První oprava za mnou. Pak byla cesta zase fajn, až na smrtící kopec Kozákov. Než jsem na něj vylezla, myslela jsem, že zdechnu. Předjížděli mě i ukrajinští spoluobčané v teplákách na skládačkách. Těšila jsem se na sjezd dolů, ale mezitím napršelo a cestička se proměnila v mé oblíbené bahýnko. Odepsala jsem přední brzdu. Jak jinak! Uvařila jsem jí! Přemýšlela jsem, kde najdu nějaký servis kol, ale asi bych si zajela, a tak jsem vše vsadila na své nohy. Do kopce a po rovině pojedu, z kopců, kde to bude bez přední brzdy riskantní, poběžím. Vždyť to byl do cíle už jen kousek! Jak naivní! Úplně jsem se odrovnala. Ještě dneska mi při vzpomínce brní nohy od nášlapů. Naštěstí mě díky tomu dohnala soupeřka. Cestou jsme si vyprávěli strašidelné historky. Byla sranda. Zkusila jsem ji překecat, ať jedeme spolu celou noc až do cíle. Z jistých důvodů jsem toužila po parťákovi do strašidelného lesa okolo Bukové hory. Nakonec jsem na nejsevernější bod České republiky musela sama a jsem na to náležitě hrdá. Je pravda, že i tam les trochu pročistili, takže už nepůsobí tolik stísněným dojmem, víly a hejkaly jsem bohužel/naštěstí nepotkala. Báli se vystrčit nos, aby to ode mne neslízli. Motala jsem se tam, jako nudle v bandě. Byla jsem vzteky bez sebe, když jsem se nejdřív ryla nosem v kapradí a nakonec pro změnu spadla do potoka.
Jako dárek jsem nedávno dostala poštou krásnou vzpomínku na Divide Bohemia od parťáka z části cesty v podobě kalendáře. Nezapomenu na něj! On na noc se mnou asi taky ne. Moc se nevyspal. Michal, Mirek, Karel a Honza se nikdy nesmějí sejít spolu u piva. Určitě by naladili na stejnou notu o nocích se mnou a šustění pytlíků. Prosím, nic pikantního v tom nehledejte.
Děkuji všem, se kterými jsem měla možnost se na svých cestách setkat, a můj život zase o něco obohatili.
Děkuji pořadatelům i těm, co jim pomáhají při organizování nevšedních zážitků pár nevděčným bláznům, co cestou trousí, že se na to můžou vy…., co zase ty …… vymysleli za p……! My to tak nemyslíme. Máme vás rádi! A už se těšíme na příště! . . . . . . . . . . . Jitka

Nastavení